Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Strastiplná válečná Odysea mého strýce Pavla Marka, část 1.

Rok 1938 znamenal pro náš Národ veliké zklamaání. Odvolaná zářijová mobilizace, pak Mnichov, Tisíce demobilizovaných mladých mužů se rozhodlo bojovat jinak i jinde. To byl případ i mého strýce Pavla Marka.

Když jsem si koncem padesátých let odpykával svoji dvouletou vojnu v kasárnách v Boru u Tachova, navštívil mně jednoho dne můj strýc Pavel. Tehdy byl neobyčejně sdílný. Hodně mi toho pověděl o svých válečných zkušenostech při sklínce dobrého Vavřineckého. Ta jeho stydlivost jakoby zmizela. Tehdy jsem se dozvěděl mnoho podrobností z jeho odvážného útěku z protektorátu a následující nebezpečné cesty do Angliel. 

O mnoho let později Pavel onemocněl nevyléčitelnou rakovinou a dlouho si poležel v nemocnici. To už byl sedmdesátiletý kmet. V nemocnici ho navštívila moje mladší sestra Marie. I v té nemocnici nějak rozvázal, snad nechtěl, aby ty jeho zážitky upadly v zapomění. Rozhovořil se o svém útěku z protektorátu a o celé strastiplné cestě válkou. Byl unavený, rakovina nikomu síly nepřidá. Řekl Marii, že si to musí v hlavě roztřídit, aby přišla druhý den, Vše jí dopoví. Té noci Pavel zemřel.

Krátce po německé okupaci Čech bylo mnoho mladých svobodných a bezdětných mužů a snad i žen odvlečeno do německé říše na otrocké práce ve vojenském průmyslu. Byli to takzvaní "totálně nasazení". Dokonce prý odešlo do "rajchu" i několik tisíc mladých dobrovolně. Za lepší peníze radostně pracovali pro Hitlera. Byla to ostuda národa. Pavel, coby svobodný mládec dostal v polovině září roku 1939 povolávací befel k odchodu do rajchu na práci. Tomu se ale Pavel rozhodně nechtěl podřídit. Padlo rozhodnutí. Na Hitlera dřít nebude. Mnoho mladých demobilizovaných československých vojáků už bylo za hranicemi na cestě do Anglie. Odchod byl tehdy snadný, i když s určitým rizikem, přes Polsko. Ale po německo-ruské invazi do Polska byla tato cesta uzavřena. Zbývala jen cesta jihem. Ještě s jedním kamarádem se Pavel rozhodl pro útěk přes Mad'arsko, Jugoslávii a Palestinu a dál do Francie. Útěk nebyl snadný. Všude byly německé kontroly, gestapo se zdálo být všudypřítomné. Pavel musel okamžitě jednat. Jednoho dne zmizel. Celá rodina tušila kam Pavel odešel. Kdyby byl býval zatčen gestapem,to by už naši věděli. Byli by vyslýcháni na Pečkárně.

Přes den nebyl možný pohyb po protektorátě bez velkého nebezpečí. Se svým kamarádem tedy cestovali, ponejvíce pěšky a vnoci. Potravinové lístky ještě zavedeny nebyly, nějaké peníze měli našetřené. Oba se vydali přes Moravu na Slovensko. Přes den spávali v opuštěných stodolách a chalupách, někdy v senících. a stohách slámy. Myli se v potocích daleko od vesnic. 

Dopstat se do Mad'arska a dál na jih se zdálo být neuskutečnitelné. To se musela podniknout cesta přes Slovensko, tedy "Slovenský štát".To plně spolupracovalo s nacistickým Německem a bylo prošpikováno německými agenty. Pavel i jeho kamarád měl falešné doklady pořízené za velké peníze už v protektorátě. Oba hoši se dostali až na Slovensko, kde se museli ukrývat před slídivými zraky Hlinkovců. V noci se odvážili jet nákladními vlaky, kdy ostražitost německých agentů trochu polevovala. Dostali se až do Bratislavy. Tam v noci vyhledali evangelického duchovního Gustava Sadloně, který byl zapojen do protinacistického odboje. Okamžitě oba mladíky ubytoval. Mohli se tam umýt oholit a pořádně najíst. Bylo to na poslední chvíli, druhý den tam provedlo německé gestapo velkou razii, při níž pozatýkalo desítky lidí.  Reverend Sadlon' jim opatřil jiné doklady pro případ, kdyby je gestapo kontrolovalo. Opět museli cestovat pěšky a v noci.

Dostali se na mad'arské hranice do Komárna.  V Komárně se museli opět ukrývat. Probíhala tam razie zuřivých gestapáků a Hlinkovců. Dle strýce Pavla se Němci chovali jako zvířata. Šmahem zatýkali každého, kdo se jim dostal do rukou. Všichni zatčení byli svázáni provazy a doslova házeni na nákladní auta kryté plachtami.. Odváženi neznámo kam. Jedno bylo jisté. Čekala je jistá smrt. V noci tajně přešli Mad'arské hranice. Do Budapešti jeli osobním vlakem v noci. Od pana Sadloně dostali několik mad'arských pengo na cestu. Dorazili do Budapešti. Tam si najali taxíka a nechali se odvézt na Francouzské velvyslanectví. Řidič taxíku jim nerozuměl a mad'arštinou, prošpikovanou slovenskými výrazy vykřikoval že je odveze na vyslanectví německé. Ve voze nastala hádka. Oba hoši z vozu utekli a pádili ulicemi neznámo kam. Mad'aři všechny Čechy bez řádných dokladů stříleli. Pak našli  v telefonním seznamu adresu Francouzského velvyslanectví. Nebylo to daleko. Štastně tam dorazili.Tam se hlásili jako dobrovolníci do Francouzské armády. Dostali nové obleky, ubytování, jídlo a peníze a francouzské pasy.

Francouzi byli velice vstřícní a nápomocní. Poradili hochům, jak pokračovat dál. Dostali se až k řece Drávě, kde se nalodili na malou parolod', která je měla zavézt až do Jugoslavie. Byla to velice nebezpečná plavba. Hranice mezi Mad'arskem a Jugoslavií byla přísně střežena. Mad'aři všechny lodě plující po Drávě ostřelovali. Lod' tím byla dost poškozená, cestující prodělali hodiny srachu. Do Jugoslavie se štastně dostali. Odtud je agenti placení Francouzy převáděli dál přes hory do Řecka, dále přes Cařihrad do Libanonu. Ani s těmi převaděči to nebylo bez rizika. Někteří, kteří obdrželi peníze zmizeli beze stopy i s penězi. 

V Libanonu byli naloděni na lodě a pluli Středozemním mořem až do Francie, do Marseilles. Zde byli svědky verbování do cizinecké legie. To byla jedna z možností. Když ale viděli ta individua, která se hlásila do legií, ustoupili. Raději zůstali v zavšivených barabiznách, kde byli ubytováni. V Marseilles vládl hotový zmatek. Bylo tam sposta vězn'ů, se kterými Francouzi nelidsky zacházeli. Museli nosit velké kameny sem a tam, nic nedávalo smysl. Bylo to prý typické pro Francouze. Byli tou krutostí pověstní. Kapitán lodi, se kterou uprchlíci připluli do Marseiiles je znovu nalodil. Lod' proplula Gibraltarskou úžinou. Zakotvili ažmve francouzské Normandii.

 

Autor: Jan Marek | pátek 30.10.2020 23:42 | karma článku: 21,69 | přečteno: 489x
  • Další články autora

Jan Marek

Česká (ale i světová) posedlost Amerikou (USA)

Když pročítám blogy na iDnes, nemohu si nevšimnout mnohých blogů týkjících se USA. (Viz poslední blog kolegy blogaře Michaela Laitmana 'Honba za štěstím...) Nějak mi to připadá, že celý svět (a hlavně Česko) je posedlý Amerikou.

22.11.2022 v 19:27 | Karma: 37,42 | Přečteno: 4351x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Pan Josef Komárek v útoku na branku první republiky

Tak jsem se zase něco dozvěděl o první republice, kterou jsem nezažil a kterou nezažil ani pan Komárek a přesto zde přednesl její "perfektní" analyzu.

11.11.2022 v 1:09 | Karma: 27,82 | Přečteno: 673x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Střípky ze Staré vlasti

Když našinec navštíví nějakou cizí zemi, nebo když se emigrant vrátí třeba jen načas do své původní vlasti, začne srovnávat. Je to i můj případ, kdy po několika letech zajedu do rodného Česka.

15.10.2022 v 20:15 | Karma: 28,75 | Přečteno: 611x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Polemika s panem Josefem Komárkem

Pan Josef Komárek se čas od času dá slyšet či číst, kde ve svých blogách obhajuje socialismus. Jeho argumenty jsou však rázu...'Rohlíky za socialismu byly křupavější a pivo jen za 1,5 Kčs.'

7.10.2022 v 19:14 | Karma: 28,99 | Přečteno: 670x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Ach ty služebky!

Předpokládám, že v této vážné době, kdy tolik lidí na Ukrajině trpí tou nesmyslnou válkou, tento blog nebude nevhodný. Snad to mnohé odreaguje od vážnosti doby. Předesílám, že jsem s Ukrajinci a přejij im mír a klid.

19.3.2022 v 6:29 | Karma: 37,05 | Přečteno: 5004x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Moje životní kariéra filmového diváka

Ty první roky mého života za války a těsně po ní v malých vesničkách, kde jsem žil, byly bez nějakých velkých událostí kde pro malého kluka byl biograf vrchol zábavy, a vidět nějaký film se rovnal státnímu svátku.

23.2.2022 v 22:28 | Karma: 15,94 | Přečteno: 245x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Polemka s pnem Vlastimilem Dorotíkem

V tomto blogu se chci zmínit o nedávném článku pana Dorotíka 'Co kdyby Rusko zase jednou naložilo své rakety a vyrazilo v ústrety Kubě?' Mám dojem, že si pan Dorotík v jeho blogu vykládá historii k obrazu svému.

22.2.2022 v 22:07 | Karma: 23,73 | Přečteno: 494x | Diskuse| Politika

Jan Marek

Leden, měsíc dvou tváří a dvou pohledů.

Měsíc leden, ve starém Římě Ianuarius, podle boha Iana, který měl dvě tváře. Jednu vpředu hlavy a druhou vzadu. Díval se tedy zároven dopředu i dozadu. Jeden přísný pohled do roku starého i pohled naděje do roku nového.

10.1.2022 v 20:29 | Karma: 17,04 | Přečteno: 210x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Stalo se před osmdesáti lety na Hawaii

Každý z nás jistě ví o leteckém útoku japonského letectva na americkou námořní základnu v Pearl harboru na Hawaji.. V roce 1981 jsem měl možnost strávit na Hawaji dovolenou. Návštěva památníku náletu ve mně zanechala hluboký dojem

6.12.2021 v 23:50 | Karma: 20,70 | Přečteno: 401x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Obrázek z Valašska pro Danu Adámkovou

Dana Adámková, když jsem napsal příspěvek pod jejím blogem, si posteskla, že by ráda viděla obrázek, který jsem na Valašsku před mnoha lety pořídil. Do diskuse se nedá vložit, e-mail adresu Dany nemám a tak volím tuto cestu blogem

26.11.2021 v 1:35 | Karma: 25,70 | Přečteno: 579x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Dílo zkázy v Britské Kolumbii.

Někdy mám dojem, že ve Staré vlasti se nic jiného neděje, než že tam řádí covid, katastrofální inflace a ztráta svobody. Pojdme se podívat trochu za hranice. Věřím, že kanadské problémy nikomu v Čechách nepomohou, ale domnívám se

20.11.2021 v 19:17 | Karma: 29,55 | Přečteno: 730x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Cesta až na konec světa...Ohn'ová země

Už jako malý kluk jsem toužil poznat ty dálavy popisované v dobrodružných knihách, Patagonie, Ohn'ová země měly vždy tu zvláštní přítažlivost i pro kluka - osmdesátníka

25.9.2021 v 6:45 | Karma: 22,62 | Přečteno: 368x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Osudy českého dědečka Šůbra v Americe

Dědeček Šůbr nebyl můj děda, potkal jsem ho před lety při našich toulkách v lesích severní Kalifornie. Jeho životní příběh mne zaujal, chci ho zde převyprávět i jeho lidovou mluvou, jak jsem si vše zapsal v mém Sem-tam-níku.

20.7.2021 v 7:01 | Karma: 28,02 | Přečteno: 565x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Čičenice, konečná stanice.

Z Cancúnu jsem si vyjel do Chichen-Itzá. Ta leží na dálnici, která spojuje Cancún s Yucatánským městem Mérida. Cestou busem jsem hovořil s Mexikáncem, který neuměl anglicky a já neuměl mexicky. A přesto jsme si hezky popovídali.

10.7.2021 v 7:12 | Karma: 20,19 | Přečteno: 417x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Cesta na Yucatán.

Vždycky mně lákala tajemná mayská kultura, vidět na vlastní oči mayské pyramidy, hvězdářské observatoře a snažit se porozumět té staré dávno zašlé civilizaci. Nezbývalo tedy než se tam na Yucatán vypravit.

6.7.2021 v 0:55 | Karma: 18,53 | Přečteno: 370x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Olé, Olé, Mexiko země má, Olé,Olé, Mexiko mé!

Tak nějak jsme to zpívávali jako kluci, toužící v té zadrátované zemi po exotických krajích. Pak přišla možnost Mexiko poznat, a Mexiko už přestalo být zemí mou, i když zůstává zajímavou a svým způsobem krásnou.

5.7.2021 v 19:47 | Karma: 16,93 | Přečteno: 408x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Pracoval jksem na projektu A1 část 3.

Všichni, kdo jsme byli zainteresováni v prováděcím projektu v kanceláři, jsme se malým rozdrcaným letadélkem Douglas DC 3 a ruským padoletem Il 14 přesunuli s veškerou dokumentací do Jaslovských Bohunic na Slovensku.

24.6.2021 v 21:58 | Karma: 21,61 | Přečteno: 436x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Pracoval jsem na projektu A1 část 2.

V předešlém blogu jsem se zmínil o tom, co projekt A1 znamenal, a o některých žertíkách, kterých se kolegové dopouštěli na nevinných spolupracovnících. Úmyslně měním jejich jména, i když vím, že nikdo z nich dnes už nežije.

22.6.2021 v 23:20 | Karma: 21,51 | Přečteno: 633x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Pracoval jsem na projektu A1.

Projekt A1, to byla stavba atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích na Slovensku, blízko Pieštan. Měl to být prototyp jaderné elektrárny v Černobylu. Jsem tedy spoluviník té černobylské katastrofy.

21.6.2021 v 1:19 | Karma: 21,33 | Přečteno: 596x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Se Smetanou na ostrov Man, závěr.

Po dlouhé a únavné cestě vlakem z Londýna do Liverpoolu a posléze trajektem na Ostrov Man jsme dorazili utrmácení do malebného přístavního městečka Douglas.

9.6.2021 v 7:41 | Karma: 17,22 | Přečteno: 240x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 52
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 691x
Jsem stařík utkaný ještě z kvalitního předválečného materiálu a který má na tomto světě víc za sebou než před sebou. Žiji již přes padesát let někde v Kanadě a za tu dobu, mám obavy, jsem změnil mnoho mých dříve ustálených postojů.  Chci se zde podělit s eventuálními čtenáři, kteří vydrží mé blogy dočíst až do konce, o mnohé vzpomínky, ponejvíce ze Staré vlasti kterou mám stále rád i když většinu života trávím v Kanadě, a které mi utkvěly v paměti. Ty jsou zapsány v mém Sem-tam-níku. Ono i v té totalitě ve Staré vlasti byla někdy legrace. Předesílám, že jsem křestansky věřící stařík.: Z té pozice se dívám i na okolní svět a jeho dění.

TEMPORA NE CULPES, CUM SIT TIBI CAUSA DOLORES.

Dobu neobvinuj, když sám jsi příčinou bolestí...

M.P. Cato starší.

Seznam rubrik