Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Sloužil jsem lidu část 5.

Zmatky v kasárnách po návratu z přehlídky utichly a obvyklá buzerace trochu polevila. Nastala příprava na LVT (Letní výcvikový tábor) v Doupovských horách.

 Před odjezdem na Doupov jsme prodělali několik výjezdů do našich pohraničních pal-postů poblíž bývalé vesnice Bohuslav. Jeli jsme nesjízdnými cestami směrem ke hranicím s Bavorskem. Po Bohuslavi ani památky, jenom tam uprostřed lesa zbyl velký barokní kostel, který byl už vidět od vesnice Labut'. Dojeli jsme až ke kostelu. Vrata se otevřela a po odpojení kanonů naše náklad'áky vjely dovnitř. Kostel sloužil jsko garáž pro vojenské náklad'áky. Kostelní výzdoba dávno rozkradená a místo ní bylo na zdi spousta čmáranic pořízených naší lidovou armádou. Překrásné barokní lavice byly zdemolované a zbylé dřevo naházeno u zdi. 

Po několika dnech v palpostech jsme se opět vraceli do kasáren. Jeli jsme zkrze zničené pohraniční vesničky sudetského phraničí. Byl to smutný pohled.  Asi po dvou dnech se celý pluk začal připravovat na přesun do Doupovských vrchů. Zabrali jsme několik nákladních vlaků. Cesta na Doupov trvala zhruba týden. Po celou dobu jsme byli ubytováni v dobytčákách. Každý vlak měl svoji kuchyni. Dorazili jsme do nějakého opuštěného a polozbořeného městysu. Naše věci jsme naházeli na náklad'áky, připojili kanony a vyrazili po jednotkách do vojenského prostoru.  Před námi jely celé kolony náklad'áků, tanků a bojových vozidel HKL (Hakly) po německém wehrmachtu. Ani ty jejich kříže na kapotách nebyly pořádně odstraněny. Naše jednotka měla přestávku v další větší vesnici, taktéž opuštěné a polozbořené. a před tím vykradené rudými gardami. Náměstí bylo zarostlé vysokou trávou a kopřivami. Kaštanové stromy přerostlé a nepěstěné. Socha sv. Nepomuckého byla pobořená a "volant" s pěti hvězdami, který dříve zdobil jeho mučednickou hlavu se válel zrezlý u jeho nohou. Na některých domech byly ještě německé nápisy...Schneider, Beckerei, Gasthaus, Fleischerei a já nevím jaké ještě. Vyskákali jsme z vozů a začali prohledávat domy s vytlučenými okny.

Později jsme dorazili do rozlehlého stanového tábora, kde jsme byli ubytováni. Byl červen a nastala veliká vedra a sucha. Mnoho dnů nesprchlo a tráva byla úplně vyschlá.  Při chůzi po ní se prášilo. Pitné vody byl nedostatek a tak nám tam odněklud vozili nějakou nakyslou minerálku ve zvláštních dřevěných cisternách, které silně připomínaly lejty na močůvku, kterou kdysi používal můj děda na jeho gruntu. Ta nakyslá a teplá voda se nedala pít. Někoik vojáčků po jejím použití zmizelo v polní marodce. Holit jsme se museli v čaji, který nám dováželi z nějakých blízkých kasáren. S mytím to bylo špatné. K tomu sloužil potok, který lágrem protékal a pak malý rybník, který se začal nahánět jako ten Tálinskej, když do něj vstoupilo několik set vojáčků najednou. 

My jsme zajištovali protivzdušnou obranu třetího praporu. kanony jsme vyvezli na malé návrší, které se ale v tom vedru rozpálily, nedalo se jich holou rukou dotknout, i když byly zamaskované maskovací sítí. Nikde žádný stín. Rozpálené byly i helmy. Litoval jsem tankistů, zakonzervovaných v rozpálených ruských tancích T34, o pěchotě ani nemluvě. 

Pozorovali jsme z návrší útok tankistů na polorozbořenou opuštěnou vesnici. Pak přišla pěchota a nacvičovala boj v osadě. Cvičení skončilo, oficíři byli v extazi a jásavě vyhodnocovali úspěchy cvičení. Vesnice ležela v ruinách. Po cvičení jsme vyfasovali zednické třísky a jali se čistit cihly z rozstřílených domů a nakládat je na "Vétřiesky" (Náklad'ák Praga V3S) .Podle pověstí, které kolovaly v lágru se tyto odvážely v dál do míst, kde si páni plukovníci a jiná vojenská drůbež stavěli letní vily.

I naše jednotka musela projít pěšáckým výcvikem. Dostali jsme IP balíčky s rozpustnými pilulkami, které se musely vhodit do vody a udělat jí pitnou. Vedro bylo úmorné, žízen neuhasitelná. Kolena jsme měli odřená do krve z plížení a plazení proti imperialistům. 

Hygiena v lágru na úrovni nějakého afrického kmene. Ani já jsem se nevyhnul následkům. Udělalo se mi zle. Potácel jsem se po lágru, velitel mně poslal na polní marodku. Změřili mi teplotu. 40,2. Musel jsem otevřít pusu, do které mi nacpali velkou lžíci nějakého bílého prášku, který jsem stěží spolykal. Ztrácel jsem vědomí. Položili mně na nosítka. Pak jsem si už nic nepamatoval. Měl jsem nějaké divoké sny, Zhruba za tři hodiny jsem se celý propocený a zesláblý probudil. Znova mně měřili teplotu. "37" zajásal zdravot'ák a poslal mně zpět k jednotce. Ptal jsem se, co mi to dali za sajrajt. Prý chinin a trochu to předávkovali, abych jim tam prý nezhebnul. Odplazil jsem se zesláblý k jednotce. Byla večeře. K večeři nedosolené a nedovařené vepřové s přesolenými rozpustnými bramborami. 

Za pár dní se mi rozbolel zub. Opět jsem pochodoval s oteklou hubou k zubařskému stanu. Ten byl vzdálený asi půl kilometrů od našeho stanu.Před stanem seděl na zemi sympatický a přátelský mladík v plavkách a četl nějakou knihu. Když viděl moji oteklou tvář, vyzval mně, abych vstoupuil do stanu. Tam bylo snad padesát stupn'ů horka. Sedl jsme si na křeslo a dostal injekci. Moc nezabrala. Po delším zápase pan aspirant v boji se zubem zvítězil a zub vytrhnul. Měl jsem prý kliku, váček nepraskl.

"Jdi zpátky k jednotce a nevotvírej hubu, aby se ti do ní nenaprášilo a nedostals otravu"

Nastalo plahočení zpět. Jediná schůdná cesta byla ta, po které zrovna projížděly tanky při přesunu do bojových pozic. Děsně se prášilo, tanky dělaly nesnesitelný rámus, vzduch byl nedýchatelný a plný výfukových plynů. Nos jsem měl ucpán prachem. Dobelhal jsem se do stanu. Padl jsem na slamník, ale usnout jsme nemohl. Venku nacvičovala hudba pluku nějaký marš a bubenik stojící s bubnem na kraji lesíka nacvičoval všelijaké rytmy. Šílel jsem ze všeho a nakonec jsem se rozbrečel. Zub, či ta díra po něm děsně bolela, ve stanu nesnesitelné vedro, všude výpary dieslových motorů, a na kraji lesa pološílený bubeník třískal do bubnu. Větší peklo jsem si už nedovedl představit. Taková situace by byla inspirací pro výběrové kázání pátera Koniáše, ve kterém by líčil hrůzy pekelné. 

V náprsní tašce jsem měl ukryté Evangelium Janovo, což bylo proti předpisům, po tom kontráši obzvláště šli.  "Nermutiž se srdce vaše, věříte v Boha..." To byla jediná útěcha v té hrozné situaci.,

Po dvou měsících jsme se opět sbalili a odjeli zpět do kasáren. Tím jsme zakončili první rok vojny a končili i PŠ. Dostali jsme každý po frčce a připravovali se na příchod nováčků ročník 1940. 

Autor: Jan Marek | úterý 2.3.2021 18:48 | karma článku: 22,86 | přečteno: 653x
  • Další články autora

Jan Marek

Česká (ale i světová) posedlost Amerikou (USA)

Když pročítám blogy na iDnes, nemohu si nevšimnout mnohých blogů týkjících se USA. (Viz poslední blog kolegy blogaře Michaela Laitmana 'Honba za štěstím...) Nějak mi to připadá, že celý svět (a hlavně Česko) je posedlý Amerikou.

22.11.2022 v 19:27 | Karma: 37,42 | Přečteno: 4351x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Pan Josef Komárek v útoku na branku první republiky

Tak jsem se zase něco dozvěděl o první republice, kterou jsem nezažil a kterou nezažil ani pan Komárek a přesto zde přednesl její "perfektní" analyzu.

11.11.2022 v 1:09 | Karma: 27,82 | Přečteno: 673x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Střípky ze Staré vlasti

Když našinec navštíví nějakou cizí zemi, nebo když se emigrant vrátí třeba jen načas do své původní vlasti, začne srovnávat. Je to i můj případ, kdy po několika letech zajedu do rodného Česka.

15.10.2022 v 20:15 | Karma: 28,75 | Přečteno: 614x | Diskuse| Osobní

Jan Marek

Polemika s panem Josefem Komárkem

Pan Josef Komárek se čas od času dá slyšet či číst, kde ve svých blogách obhajuje socialismus. Jeho argumenty jsou však rázu...'Rohlíky za socialismu byly křupavější a pivo jen za 1,5 Kčs.'

7.10.2022 v 19:14 | Karma: 28,99 | Přečteno: 670x | Diskuse| Ostatní

Jan Marek

Ach ty služebky!

Předpokládám, že v této vážné době, kdy tolik lidí na Ukrajině trpí tou nesmyslnou válkou, tento blog nebude nevhodný. Snad to mnohé odreaguje od vážnosti doby. Předesílám, že jsem s Ukrajinci a přejij im mír a klid.

19.3.2022 v 6:29 | Karma: 37,05 | Přečteno: 5004x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Rusko do konce srpna zakázalo vývoz cukru, chce zajistit stabilitu na trhu

4. května 2024  7:16

Rusko přechodně zakázalo vývoz cukru ze země. S odkazem na vládní nařízení o tom píší ruské tiskové...

Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku

4. května 2024  7:05

Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...

Do konce roku by se mohlo konat další jednání české a ukrajinské vlády, řekl Fiala

4. května 2024  6:48

Do konce letošního roku by se podle premiéra Petra Fialy mohlo konat další společné jednání české a...

Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste

4. května 2024

Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...

  • Počet článků 52
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 691x
Jsem stařík utkaný ještě z kvalitního předválečného materiálu a který má na tomto světě víc za sebou než před sebou. Žiji již přes padesát let někde v Kanadě a za tu dobu, mám obavy, jsem změnil mnoho mých dříve ustálených postojů.  Chci se zde podělit s eventuálními čtenáři, kteří vydrží mé blogy dočíst až do konce, o mnohé vzpomínky, ponejvíce ze Staré vlasti kterou mám stále rád i když většinu života trávím v Kanadě, a které mi utkvěly v paměti. Ty jsou zapsány v mém Sem-tam-níku. Ono i v té totalitě ve Staré vlasti byla někdy legrace. Předesílám, že jsem křestansky věřící stařík.: Z té pozice se dívám i na okolní svět a jeho dění.

TEMPORA NE CULPES, CUM SIT TIBI CAUSA DOLORES.

Dobu neobvinuj, když sám jsi příčinou bolestí...

M.P. Cato starší.

Seznam rubrik