Osudy českého dědečka Šůbra v Americe

20. 07. 2021 7:01:04
Dědeček Šůbr nebyl můj děda, potkal jsem ho před lety při našich toulkách v lesích severní Kalifornie. Jeho životní příběh mne zaujal, chci ho zde převyprávět i jeho lidovou mluvou, jak jsem si vše zapsal v mém Sem-tam-níku.

Už při našich cestách po krásách západní Kanady jsem došel k závěru, že se našinec nemá unést zdánlivě českými nápisy na budovách, v novinách či na plakátech. Jednou jsem přistál u krásného stylového srubu v kanadském národním parku Banff, na němž se skvěl nápis: SISKA SOUVENIERS, Nápis, který jsem si přeložil jako 'ŠIŠKOVIC SUVENÝRY'. I vletěl jsem dovnitř v domění, že obchod patřil Šiškovům, původně možná odněkud z Českých Budějovic, a hned ve dveřích, v domění že starší elegantní dáma za pultem je pamí Šišková, jsem zahlaholil:

"Zdravím vás paní Šišková!"

Jenomže domnělá paní Šišková na mne vrhla nechápavý pohled a krásnou kanadštinou mi odpověděla, že nerozumí větě, kterou jsem v pro ní neznámém jazyce vychrlil. Tak jsem hned také přešaltoval do kanadštiny, která ale nebyla tak krásná, jako ta kanadština paní Šiškové a se kterou jsem nejistě navázal:

"Tak vy nejste paní Šišková? Já myslel, že ten obchod patří Šiškovům původně z Československa, odkud jsem i já!"

"Ale ne mladý muži, to slovo 'Siska' má původ v jazyce domorodých Indiánů Black Foot (Černá noha) a je to název potoka, který, jak jste si jistě ráčil všimnout, teče hned za krámkem"

Tak jsem si jen koupil několik phledů krásného parku a pádil jsem z krámku s rozhodnutím, že příště už budu opatrnější.

Za nějaký čas, jak uvádím v perexu, jsme s chotí zavítali do hlubokých lesů severní Kalifornie. Rád brázdím ty zapadlé silnice a silničky daleko od civilizace a poznávám domky a usedlosti prostých Američanů, které při ježdění po nudných amerických dálnicích člověk ani nezaregistruje.. A tu se nám objevil větší dům, před ním staroušek zametající chodník, a na domě nápis 'CZECH LODGE' - Česká chata. Tentokrát jsem byl opatrný s mýmy českými výkřiky a opatrně jsem pozdravil dědouška a zeptal se anglicky, co ten nápis na budově znamená. Dědoušek opřel koště o zed, zamířil svůj ostrozrak na nás oba a krásnou pražskou češtinou zvolal: "Hele mladíku, proč nemluvíš jak ti zobák narost?..Mařenkooo, postav na kafe, máme tu návštěvu...jo hele já poznám Čecha na sto honů ještě než vodevře hubu.. Pojdte vobá dovnitř, popovídáme. Šli jsme tedy dovnitř si popovídat. To popovídání bylo nesmírně zajímavé.

"Lidi, co vás zavedlo sem do té lesní pustiny, tady nezavadíš o živáčka co je rok dlouhej"? Otázal se dědoušek po notném loku výborné (na Ameriku) kávy. Vysvětlil jsem mu důvod, proč se vyhýbáme dálnicím, pokud je to možmé a tu narazíme na českou chajdu.

"No jo, nám se tady taky líbí, ale chajda už není v provozu. Ale od začátku. Já jsem se v roce 1912, to bylo ještě před první válkou vyučil obuvníkem. No, zkrátka ševcem. To řemeslo šlo dobře, každej, kdo měl voči vodevřený viděl, že válka je za rohem. A tak starej Bat'a, a všichni ševci v zemi šili a šili boty pro vojáky. Můj starší bratr Vojtěch, ten se víc zajímal o auta, to byla tenkrát novinka a tak se někde naučil rozumět autům. To víš hochu, to nebyly auta jako neska, bylo to hranatý smrdělo to petrolejem, čmoudilo to, všude do toho vodevšád foukalo a jelo to nejvejš 50 kilo za hodinu. Ale bohatší lidi ty krámy kupovali. Mně takový vejhikly nikdy nezajímaly. Já se držel svýho kopyta. Tenkrát ty auta dělali nějakel Laurin a Klement v Mladý Boleslavi, původně snad dělali jen velocipédy. Vojta, to byl vůbec dobrodruh. někde si vyčetl v novinách, že nějakej šejk nebo co hledá spolehlivýho řidiče auta. Těch bylo tenkrát jako šafránu. No přihlásil se a byl přijat. Žil si tam jak prase v žitě. Pan šejk, nějakej Abdul Ibn a něco dál, už si jeho méno nepamatuju, si ho považoval. On Vojta to auto taky uměl spravit, když se na něm něco pošašilo. Mně pořád psal,abych za nim přijel, že mně tam nějakou švcovinu někde sežene. Mně se ale do žádný Tramtárie nechtělo a tak jsem odolával. Pak Vojta začal strašit válkou. Že prej je válka na spadnutí, Srbové už se mlátili s Bulharama a že se to do té naší říše Rakouské taky převalí. "Brácho, seberou tě a někde zhebneš v zašpiněným zákopě. Radím ti, prašti tam se vším a přijed"'!

Ale já furt odolával. No co ti mám povídat, žejo, ty to nepamatuješ je to dávno, ale já stále nic. Pak přišel ten atentát na pana Arcivévodu a už se to začalo mlít. Dopisy vod Vojty nepřicházely, a já jsem nevěděl co dál. Nějaký grejcary jsem mněl našetřený a tak jsem se rozhodnul prchnout do Ameriky. Udělal jsem to za pět minut dvanáct. Uchytil jsem se nejdřív v New Yorku, to je takový blázinec k neuvěření, ale bylo to jediný místo, kde se dala sehnat práce. Uchytil jsem se tam u jednoho ševce, byl to Ukrajinec, ale to nebyl švec. To byl umělec. Já mu dělal jenom takovýho příštipkáře, jak se tomu v Rakousku říkalo šustr. Ale dával mi 'two bits' na hodinu (dvacet pět centů). Žit se za to dalo. Sháněl jsem se po něčom jiným. Hlavně, že jsem byl z Evropy pryč a že mi nehrozila válka. Že by přišla i do USA nepřicházelo v úvahu. Amerikáni, snad ani ten jejich prezident nevěděli, kde ta Evropa vlastně je. Tak jsem si spokojeně žil. Chtěl jsem se po tý Americe trochu rozhlídnout a rozjel jsem se sem do Kalifornie do San Franciska. To 'Frisko' se ještě mátořilo z toho hroznýho zeměřesení v roce 1906. Práce všude haba. Tak jse se tam usadil, ale s ševcovinou jsme praštil. Tak trochu jsem šel v šlépějích mýho bráchy. O něm jsem žádný zprávy neměl. On a ni neměl moji adresu. V San Francisku jsem, představte si, prodával benzín u pumpy. V USA už bylo hodně aut, o to se postaral hlavně Henry Ford s jeho modelem TEE, benzin byl levnej, galon stál 8 centů. Ale ty pumpy. To si musel ručně takovou pákou napumpovat benzin do takový skleněný nádrže, kerá byla dost vysoko, nad hlavou a kde byly označeny galony. A pak jsi to do auta vypustil takovým kohoutkem. Pozdějc, v sedmnáctým roce jsem dostal návštěvu od pánů z US vlády. Nabízeli mi americký vobčanství. Na to se muselo čekat normálně pět let. Mně ho nabídli za tři roky. Malovali mi med vokolo huby, jaký sou to výhody bejt konečně Američan. No a já jim to zbaštil. To už jsem byl ženatej, našel jsem si tajídle Mařenku, holku jako květ. Byla původně zez Plzně. Jenomže pan prezidet Wilson se rozhodl do té války v Evropě přece jenom jít, a já trouba, kerej se nechal chytit na vějičku občanství jsem musel rukovat. Prosím, a to sem utek před válkou. Ten můj brácha Vojta mněl dobrej nos. Ten tomu všemu tomu utek. Tak jsem musel na výcvik ve Fort Wayne v Indianě, tam mně dávali zabrat a za půl roku jsem jel s celým korpusem lodí Columbia do Francie. Ta válka, to bylo peklo. Byl jsem i raněnej, dostal jsem kulku tůdle do boku. a to mi asi zachránilo život. Vylízal jsem se z toho, ale domu mně neposlali, pacholci. Jako poloviční invalida jsem šel zase k ševcovskýmu kopytu. Šil jsem a spravoval boty vojákům. Tak jsem přečkal tu hroznou válku. Ani nevíš, kolik mrtvol a zmrzačených lidí jsem tam viděl. Lidské údy rozházené po zákopech, hrůza na to pomyslet. Ale ve vosumnáctým roce jsem se štastně k Mařence do Friska vrátil. Dali mi pár 'baků' (dolarů) za to zranění a tak jsme si s Mařenkou koupili malý domek v Oaklandu. To je tadydle kousek na sever, ted se tam dá ject po tom novým mostě přímo z Friska. Našel jsem si práci u firmy Raily and MacCormick, kde se dělaly ty blboviny pro ty kovboje, kerý ani nepoznaj krávu vod prasete. tak jsem se přeškolil na dělání sedel na koně. práce dobrá a hlavně vynášela. Pak přišla ta druhá válka, to už sem byl starej a poloviční invalida a tak jsem měl vod nich pokoj. Ale makal jsem dál, zase popruhy a jinej koženej materiál. To víš, na válce každej vydělává, ale já jen trochu. Po válce jsme si s Mařenkou koupili tudle boudu. To bejvala zájezdní hospoda a my to předělali na Českou letní ubytovnu. Tady kousek vocad' je to San Joachim valley, to je vinnej kraj a nejvíc kšeftů bylo v září, dyš bylo vinobraní. Vydělávali sme dost. Ale když už jsme byli ve věku, prodali jsme to nějakýmu spekulantovi. On ale neměl hotovost a tak jsme mu to dali na hypotéku. On ale přestal platit, a tak jsme to dali k soudu. Boudu mu sebrali a vrátili jí nám. Ale nám už nezbejvalo sil na nějaký podnikání. Tak to tu chvíli leželo jen tak. No a ted nám dali zprávu, že se tu ta silnička bude rozšiřovat, a tak že to stát vod nás koupí a že ji zbourají. Ale zatím nic. No a to je všecko. Ted' tu tvrdneme a čekáme, až to stát koupí a zbourá. My si pak něco najdem na dožití.

No a tak se mějte hezky a užijte si naší krásný Kalifornie. Musíte se mrknout dolů do Sequojovýho parku. tam jsou stromy přes dva tisíce roků starý a taky do yosemite, tam je to krásný!"".

S panem Šůbrem (jak nám prozradil svoje jméno) a paní Mařenkou jsme se s díky rozloučili.

Po třech letech jsme k Šubrovům opět zavítali. Bouda zela prázdnotou, ale paní Mařenka byla stále čilá a uvítala nás srdečně. Ptali jsme se na pana Šůbra.

"Ale šel se trochu projít, najdete ho kousek po tou strání".... našli jsme ho. pan Šůbr si ale na nás už nepamatoval. Nepamatoval si už vlastně nic. Tak jsme se s ním rozloučili a pokračovali na jih Kalifornie.

Autor: Jan Marek | úterý 20.7.2021 7:01 | karma článku: 27.82 | přečteno: 565x

Další články blogera

Jan Marek

Česká (ale i světová) posedlost Amerikou (USA)

Když pročítám blogy na iDnes, nemohu si nevšimnout mnohých blogů týkjících se USA. (Viz poslední blog kolegy blogaře Michaela Laitmana 'Honba za štěstím...) Nějak mi to připadá, že celý svět (a hlavně Česko) je posedlý Amerikou.

22.11.2022 v 19:27 | Karma článku: 37.39 | Přečteno: 4350 | Diskuse

Jan Marek

Pan Josef Komárek v útoku na branku první republiky

Tak jsem se zase něco dozvěděl o první republice, kterou jsem nezažil a kterou nezažil ani pan Komárek a přesto zde přednesl její "perfektní" analyzu.

11.11.2022 v 1:09 | Karma článku: 27.82 | Přečteno: 672 | Diskuse

Jan Marek

Střípky ze Staré vlasti

Když našinec navštíví nějakou cizí zemi, nebo když se emigrant vrátí třeba jen načas do své původní vlasti, začne srovnávat. Je to i můj případ, kdy po několika letech zajedu do rodného Česka.

15.10.2022 v 20:15 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 611 | Diskuse

Jan Marek

Polemika s panem Josefem Komárkem

Pan Josef Komárek se čas od času dá slyšet či číst, kde ve svých blogách obhajuje socialismus. Jeho argumenty jsou však rázu...'Rohlíky za socialismu byly křupavější a pivo jen za 1,5 Kčs.'

7.10.2022 v 19:14 | Karma článku: 28.89 | Přečteno: 670 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 593 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 435 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 292 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Vlastík Fürst

Dě-da nebo dědek plesnivý

Blíží se jaro a s ním doba, kdy se do ulic vyrojí spousta lehce přioděných slečen a dam. A tak se možná my, co jsme většinově orientovaní, od těch krasavic zase dočkáme nějakého nelichotivého komentáře.

16.3.2024 v 8:30 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 574 | Diskuse
Počet článků 52 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 691

Jsem stařík utkaný ještě z kvalitního předválečného materiálu a který má na tomto světě víc za sebou než před sebou. Žiji již přes padesát let někde v Kanadě a za tu dobu, mám obavy, jsem změnil mnoho mých dříve ustálených postojů.  Chci se zde podělit s eventuálními čtenáři, kteří vydrží mé blogy dočíst až do konce, o mnohé vzpomínky, ponejvíce ze Staré vlasti kterou mám stále rád i když většinu života trávím v Kanadě, a které mi utkvěly v paměti. Ty jsou zapsány v mém Sem-tam-níku. Ono i v té totalitě ve Staré vlasti byla někdy legrace. Předesílám, že jsem křestansky věřící stařík.: Z té pozice se dívám i na okolní svět a jeho dění.

TEMPORA NE CULPES, CUM SIT TIBI CAUSA DOLORES.

Dobu neobvinuj, když sám jsi příčinou bolestí...

M.P. Cato starší.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...