ja jsem slouzil lidu mnohem pozdeji nez autor a jsem velice prekvapen, ze autor skoro nikde nepise o te typicke sikane, kterou moje generace u CSLA zazivala.

Skutecne v 60. letech nemuseli bazanti 'vymenovat' vydychany vzduch v mazacke cimre? (tak ze za pomoci hrnce a velke sberacky nabrali v mazacke cimre ten vydychany vzduch a 'naliliho' do velkeho hrnce, vysli s nim pred barak, tam ten vydychany vzduch z hrnce 'vylili' a nabrali do nej cersty vzduch, s kterym se vratili na mazackou cimru)

Klasika take byla, ze za okny behali bazanti s vetvemi a symbolizovali tak jizdu mazaku vlakem z vojny.

Vsechno tohle bylo pak umocneno neskutecnou deb...tou vojaku z povolani.

Slouzil jsem v Terezine a pri presunu na Doupov zahynul pro autonehode jako velitel vozu muj kolega, absolvent, nadejny termodynamik a fyzik, jiz tenkrat vyzkumnik na Akademii ved. V tu chvili mi bylo jasne, proc jsme tekrat zpivali:

'Valka je vul'

Jene Karásku, o té šikaně jsem schválně nepsal. Ale byla tam a to dost krutá. jedna taková pitomůstka...o prvních vánocích, které jsem jen tak přelétl jsme my bažanti museli nastoupit v nočních košilích, na hlavách helmy a na nich přilepit a zapálit svíčku. To mazáci lámali třístovku. Museli jsme lomit rukama a kvílet. Kdo dost nekvílel, musel dělat mnoho kliků. Když se našla na podlaze sirka, museli 4 bažanti přinést celtu, sirkudo ní vložit a pochodovat s ní za zpěvu nějaké přihlouplé písně po budeově. Zasviněné záchody se museli čistit kartáčkem na zuby. Sadistické ranní rozcvičky, kdy jsme polonazí a v půllitrákách i v zimě běhali po buzerplacu a když už člověk nemohl dál, mazáci si takového připevnili jeho opasek ke svému a podávali si ho jako štafetu, až ten kluk někdy skončil na marodce. Bylo by toho víc, ale já už o té vojně nebudu nějaký čas psát. Možná později.

Brácha studující v šedesátých vysokou v Plzni mi vyprávěl, že na Majáles 1967 byl kromě "protisovětskýchů" transarentů - příkladmo "Sovětský trpaslík náš vzor/ Máte blbé dítě? Nevadí, Makarenko poradí!" nesen též transaprent s heslem "Vojna, naše druhá matka, vola udělá i z Jezulátka!" Někteří to pak prý odnesli vyloučením ze škol. Takže pane Jene dík za další připomínku "starých zlatých časů" a pozdrav do daleké Kenede ...

Díky pane Farda za příspěvek. To byla léta šedesátá. Ta padesátá, kdy jsem byl v Boru byla daleko tvrdší. Ale dneska se tomu jen směju. Pozdravy i vám.

Honzo, já tu mou, ve stejnou dobu, popisuji v knize Ruksak, legrace, erotika a smrt. Také několik kluků tenkrát odešlo do ostravských dolů. Naše tanky při nočních jízdách často vylepšovaly zahrádky civilního obyvatelstva. Ať nám DEVĚTATŘICÁTNÍKŮM zdraví nadále sloužíZdravím tě za VELKOU LOUŽI

Odpověd z poza Velké louže. Ten Tvůj "Ruksak" bych si rád přečetl!!!

My hoši dvetatřicátníci, na vojnu rukujem!!

Při mé návštěvě borských kasáren, která už nejsou kasárna před pár lety, jsem tam mluvil i s některými lidmi, kteří pamatují ta leta, která popisuji. Všichni ti oficíři už nežijí. A tak ze zásady, kterou jdysi vyslovil starý Vergilius....DE MORTUIS NIL NISI BENE..o mrtvých jen dobře, v naprosté většině jsem pozměnil jména.

V počátcích se podle pamětníků střílelo jenom ostrou municí. Slepé střelivo se zařadilo až později.

https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/plesar-vycvik-vysadkaru-byl-mnohdy-o-zivot20110221.html

Jsem o několik let mladší a tak jsem sloužil až v letech 66 - 68. Zážitků mám dost, ale detaily již se mi stírají. K textu jen technická - na žádná velká cvičení se vojákům nevydávaly ostré náboje do ručních zbraní a žádné ostré ruční granáty. Nikdo by neriskoval, že se při takové válečné hře vojáci navzájem postřílí. Ostrá munice do ručních zbraní se vydávala pouze do strážní služby a pro účely ostrých střeleb na střelnici. Výdej a také zpětný odběr byl evidován. I tak se stalo docela dost tzv. mimořádných událostí. Na štábu dělostřelectva divize, kde jsem pracoval jako záklaďák za lampasáky, jsme měli na mimořádky v kanceláři zvláštní desky na stěně upevněné, kde byly se štábní kulturou umně zapisovány jako do kroniky. Vždy datum - událost, viník a udělený trest. Občas to bylo velmi zábavné čtení. To by byl materiál na knihu.

Vidim, ze jste prilis mlady na to abyste zazil berlinskou ci kubanskou krizi. Tenkrat to byl totiz oficielne vyjezd na cviceni a ja mel plne nalozenou 111 i s desetitunovym privesem nejen ostrou munici, ale i ruznymi bombami.

Opět se zájmem přečteno.

Díky

Přečetla jedním dechem...

O čem to bude příště, Honzo?

Doufejme, že něco o ženách