ve stredoveku byli lide stastnejsi - pisi zcela otevreni ruzni historici.

Uvadim tento fakt, aby bylo ocividne, jak debilni jsou nektere blogy a jeste debilnejsi ty nazory pod nimi.

Jako ten váš ?

Mohu také přispět se vzpomínkami, i když jsem se narodila až po vítězném únoru. Moji prarodiče - dědeček byl tiskař, babička v domácnosti měli dvě děti a přesto si šetřili na domek. Když už byla koupě téměř na spadnutí přišli díky měnové reformě o všechno. Přesvědčení masarykovci komunisty nenáviděli.

Můj otec přesto, že se dobral nemalých úspěchů, nikdy do strany nevstoupil, i když ho přesvědčovali, režim nesnášel a všichni z rodiny jsou přesvědčení, že mu to ukrátilo život.

Mám tě mezi oblíbenými blogery a tudíž reaguji na tvůj článek. Nikoli na pana Josefa Komárka. Nevím, kdo to je, a ani jsem jeho článek nečetl. Já chci jenom říct, že obdivuji tvou paměť. Že si pamatuješ plat tvého tatínka. To já nikdy nevěděl, kolik bere a ani mne to nezajímalo. Nicméně o rodinu se dokázal postarat. O svou ženu a o dvě děti. Tatínka a maminku už nemám. O první republice mám informace pouze z internetu. Nevzpomínám si, jestli jsme se ve škole o této době něco učili, a pokud ano, tak jsem nedával pozor nebo si to nepamatuji. Pamatuji si ale svůj šměšný nástupní plat po absolvování VŠ. Všichni rolníci a dělníci měli tenkrát mnohem víc než já...

S tou moji pamětí. Já za to nemůžu, ale tolik věcí i z nejútlejšího dětství si pamatuju. Proč si pamatuju plat mého táty. Ten žebrácký plat, který mu bolševici dali si pamatuju pro to, že moje máti byla ustaraná, jak z toho uživit pětičlennou rodinu. Jeden z našich sousedů byl jedním z nadřízených mého táty v podniku VDP, kam přešel po rozpuštěni Hellady. Ten soused jednou přemlouval mého otzce, aby se dal do Partaje. Můj otec byl taky Jan "Honzo, na přesvědčení se vyprdni, dej se "k nám" a máš plat přes dva tácy. On o tom ze zoufalství uvažoval, ale moje máti na to: "Radši chcípnu hlady, neš se dát k těm banditům" A tak jsme živořili až do doby, než jsem začal vydělávat já. Moje starší sestra už byla vdaná a měla své starosti s třemi dětmi.

Ted k tomu platu. Když jsem se hrabal v našich rodinných dokumentech jsem našel kontrakt táty s firmou Hellada. A tam jsem se dozvěděl o platu táty před válkou. Čili moje pamět v tom nehrála roli.

Dobře jste to napsal.

Je dosti úsměvné, z čeho p. Komárek vychází. Zda z kom výkladu historie ČSR, a různých děl ,,uměleckých" kom doby ( NAPŘ. Anna proletářka, Botostroj, Siréna, Rudá záře nad Kladnem, atp.), či třeba z ,,historie" rodů, z kterých pochází. Nepodcenil bych ani jeho osobní snahy o ,,tvůrčí" etablování se ve veřejném prostoru. V tom však jistě není sám

Panu Komárkovi ve škole nalili norimberským trychtýřem do hlavy to samé, co nám. Kdo se ale zajímal o pravdu, ten se jí dozvěděl; kdo ji znát nechtěl, zůstalo mu tam to samé, co panu Komárkovi.

Zasloužená karma

Honzo, napsal jsi to moc dobře, rád tě čtu. Ale s některými lidmi nemá cenu diskutovat, povedou si dál to svoje. Nejlepší - nečíst je a zachovat si klid.

Já vím jen, jak moje babička, která to zažila - a pocházela z chudé rodiny - nedala na první republiku dopustit a často vyprávěla, jak se lidem vedlo mnohem lépe než pod komunisty.

Máme doma deník babičky narozené v roce 1923, v rodině legionáře, který se vrátil z Ruska přes Vladivostok a pak pracoval na strážním domku na samotě kousek od Kaplice. Babička byla inteligentní a bystrá holčička, která od svých sedmi let zaznamenávala život rodiny se čtyřmi dětmi.

Přestože šestičlenná rodina měla k dispozici jen jeden plat, určitě nežili nuzně. Pradědeček byl velký sokol a vlastenec, občas zajel do Prahy a např. dětem v únoru přivezl pomeranče a hrušky! To bylo pro nás velké překvapení. Babička nikdy nezapomněla zapsat každou cestu do Budějc, kde maminka synům nakoupila látky na oblek, dcerám látky na šaty a všem boty.

Rodina žila bohatým společenským životem, prarodiče nevynechali žádný ples nebo tancovačku, chodilo se na návštěvy ke známým a ti jim to zase opláceli. Všechny čtyři děti měly kolo, na nichž podnikaly výlety třeba až na Moravu.

Idylický život jim skončil po Mnichovské dohodě, kdy se posledním vlakem dostali do Kamenného Újezdu, kde našli nový domov. Pradědeček pak byl na strážním domku, který původně patřil koněspřežce.

Honzo, zdravím tě! Náš ročník se tenčí, musíme se držet ZUBY NEHTY...

S těmi provokacemi komunistů to nebude tak, jak píšete. Ano, někde komunisté ty protesty organizovali, ale že by to bylo s cílem střílení, to určitě ne. Kamením se také házelo, ale jen asi v jednom případě, a to ve frývaldovské stávce (pomník dosud stojí). První republiku jsem nezažila, ale znám ji z vyprávění svých rodičů, kteří pocházeli z chudých vrstev. Ačkoliv v těch rodinách neměli ani na boty pro děti, otec na tu dobu vzpomínal jako na dobu, kdy bylo nejlépe... Jojo, asi všichni považujeme dobu svého dětství za tu nejlepší... Za komunistů životní úroveň dříve chudých rodin postupně rostla, to mi nikdo nevyvrátí. A pan Komárek? No když všichni přehánějí, jak se měli za komunistů hrozně a jak za každým rohem číhal estébák, pak se musí najít někdo, kdo přehání opačně.

Za komunistů životní úroveň dříve chudých rodin, tedy mémě schopných, postupně rostla, těch ostatních a těch byla většina klesla na jejich úroveň.

Ten Komárek už za to nemůže on má možná toho "Němca".